Je opravdu internet tak špatný?

6. března 2014 v 21:35 | Peter Cross |  Filozofování
Starší generace na něj nadává a mladí jej považují za téměř své božstvo, bez kterého si už nedokážou své životy představit. Řeč je právě o věci, díky které zrovna můžete číst tyto řádky. Internetu. Když už tedy tenhle článek čtete tak určitě aspoň trochu víte co to ten internet je, k čemu slouží, jak tak nějak funguje a že je to vlastně taková velká globální síť, která nás všechny spojuje. Neříká se nám první globální civilizace jen tak pro nic za nic. Určitě si všichni uvědomujeme jaká má internet pozitiva a jaká negativa, která můžou pro někoho být i hlavním faktorem proč internet vůbec nevyužívat. V následujících řádcích by jsem se teda rád zaměřil na vztah internet x stará generace x mladá generace, ty největší výhody a pozitiva a na druhou stranu i ta největší negativa.

Jedním z hlavních důvodů proč dnešní lidé ,,pořád sedí u počítačů" je určitě internet. Spousta z nás jistě zná ten hrozný pocit, když internet vypadne a vy nemáte co jiného na práci a tak se tak nudíte, přemýšlíte co by jste mohli dělat a doufáte, že internet zase brzy naběhne. Neříkám, že všichni z nás jsou takoví, ale většina už určitě tohle někdy zažila. Já nejsem vyjímkou. Ale dneska tu rozhodně nechci uvažovat nad tím proč pořád sedíme u počítačů, chci hlavně rozpitvat problematiku internetu. Mladí lidé tedy většinou internet využívají za účelem zábavy, někdy možná i práce. Většinou ale ta zábavná část převládá a vy přijdete domů natěšení, že konečně budete moci shlédnout nový díl seriálu, čeknout facebook a zjistit, kdo je s kým ve vztahu nebo projet své oblíbené blogy. Zato starší a staří lidé internet k životu vůbec nepotřebují, pokud jej tedy nevyžaduje jejich práce. Dětství totiž strávili tím, že se bavili s reálnými kamarády venku a ne s někým, kdo možná není vůbec tím za koho se vydává, a navíc přes klávesnici a monitor.


A to je možná ten největší problém. Když jsem byl já malý, tak jsem taky běhal s kamarády po venku, hráli jsme si na sídlišti na babu a nebo na schovku a když už jsem byl zalezlý doma, tak jsem se většinou v televizi koukal na krtečka a Rychlou rotu. S počítačem jsem se totiž setkal, až když mi bylo devět let a do té doby jsem opravdu denodenně trávil venku s kamarády, kteří většinou také počítač doma neměli. Poté jsme se ale přestěhovali a rovnou jsme dostali i počítač, který mám doteď a díky kterému můžu zrovna datlovat tenhle článek do klávesnice. A pak se všechno změnilo. Děti ve škole měli do jednoho doma počítač a nikdo nijak netoužil po tom, aby mohl trávit čas venku. A tak jsem se doma sám nudil a svou nudu jsem zaháněl brouzdáním po internetu. A v té době jsem si začal pěstovat pozvolna svou závislost na internetu. Nabízel toho totiž tolik, že jsem nevěděl kudy kam. Všechny ty písničky od zpěváků, které jsem do té doby znal jenom z plakátů, všechny ty blogy a podobně. V té době sice ještě skoro nikdo neměl facebook ale zabavit jsem se dokázal i bez něj. Dnes na internetu už nevyhládávám komiksy ze Sims 2 nebo netrávím čas chatováním na Alíkovi a jak se s věkem měnily i moje zájmy, tak jsem začal internet využívat hlavně k sledování filmů a seriálů, tumblr, čtení a psaní blogů, weheartit a čtení povídek. Teď můžu říct, že věcí, která mě k internetu připoutává nejvíc je asi blog. Baví mě číst blogy ostatních, baví mě blog psát, baví mě psát komentáře. A je to stránka, kde trávím asi nejvíce času. Hned vedle tumblr a facebooku. Blbé na tom ale je, že spousta jiných mladých lidí nevyužívá internet k inspiraci, ale k sdílení fotek s duckfacem a vystrčenýma kozama, psaní statusů o tom, jak se strašně o víkendu vožrali a jak se zhulili jak prasata. Když čtu takové statusy a vidím takové fotky, tak se mi chce brečet a říkám si, jestli to ty lidi myslí vážně, nebo je to jenom recese. Doufám v to druhé, ale většinu času je to ta první možnost.
Zato staří lidé prožili celý život, tak jako já jsem jej prožil, když jsem byl malý capart. Chodili s přáteli ven, nestarali se o revoluci támhle někde na druhém konci světa, neměli hryzavý pocit z toho, že už týden nenapsali na blog článek nebo, že ještě neviděli nejnovější díl seriálu a nebo se netrápili tím, že holku z Norska, se kterou si přes tumblr dopisují, ve škole šikanují. Většina jejich starostí byla soustředěná hlavně ohledně jejich života a života jejich reálných přátel. Proto se není čemu divit, že si dneska furt stěžují, že my jenom čumíme do monitoru a neděláme pomalu nic jiného. Protože vědí, o co všechno přicházíme, protože oni to zažili. A my si to povětšinou nechceme připustit, protože věříme, že to my máme pravdu. Myslím, že někdy by nebylo od věci trochu otevřít mysl a připustit, že starší mají pravdu, a že by nebylo od věci od toho počítače někdyvstát a jít se projít ven s kamarády, protože je docela ironické, že toho víme mnohem víc o lidech z druhých konců světa, než o lidech, kteří nás obklopují.

Dobře a teď by jsme se mohli vrhnout na to lepší z internetu. A jaká že jsou dle mého ta největší pozitiva internetu? Rozhodně je to obrovská studna inspirace. Můžete tu nalézt vše co chcete. Povídky, knihy, malby, graffiti, modely, kresby a to zdaleka není vše. Internet zkrátka může fungovat jako prostředník k tomu aby jste se inspirovali. Obzvlášť v dnešní době, když máme k dispozici tisíce různých sítí a služeb, které vám umožňují odebírat přesně ten obsah, který si přejete a který může sloužit jako umělecká inspirace. Mezi takové služby patří rozhodně tumblr, weheartit, YouTube ale třeba i takový instagram, twitter a dokonce i facebook. Já sám tedy facebook využívám hlavně k tomu, abych mohl odebírat oblíbené stránky, které mají zajímavý obsah. Rozhodně ho nepotřebuju pro to, abych věděl, že se o víkendu zlískala nějaká třináctka z jednoho frisca. Nemusí se ale jednat pouze o inspiraci uměleckou, ale co třeba ty kvanta receptů co jsou na internetu? Proč utrácet těžký prachy za kuchařky, když si můžete na internetu najít jakýkoliv recept se vám zamane. Jedna z dalších věcí, co na internetu mám rád je to, že se můžete spojit s kýmkoliv a kdekoliv. Už není problém aby jste dnes vytvořili chatovou skupinu, ve které každý člen bude z jiného koutu světa a společně poznávali své tradice, zvyky, jazyk a podobné. A co je největší výhoda? Dle mého jsou to zaručeně ta obrovská množství informací. Knihy jsou sice super a sám jsem vášnivý čtenář, ale na internetu stačí jenom do řádky napsat věc, o které se chcete něco dozvědět a vyjedou vám miliony výsledků. Samozřejmě, že spousta informací je zkreslených a nepravdivých, ale to nic nemění na tom, že zde máte kvanta jiných pravdivých informací, ze kterých můžete čerpat. Ať už do osobního života nebo třeba do práce. Přeci jenom, znáte studenta, který dnes místo wikipedie použije encyklopedii?

Teď se to může zdát, že jsem internet vychválil až do nebeských výšin, ale po chvále musí přijít i kritika. První věci, kterou na internetu opravdu nesnáším je facebook. Ano, já vím, že dneska to tvrdí každý druhý, jaké je facebook zlo a podobně, ale zkuste se nad tím zamyslet. Neexistuje snad větší destruktér sociálních vztahů než fejs. Namísto toho aby nás spojoval, tak nás rozděluje. Ale dobře, tady to s facebookem utnu, nebo tu ještě rozjedu kritiku ostřejší, než jakou měl Hus na církev. Rád bych psal o dalších negativech, ale problém je v tom, že většinu z nich už jsem popsal o řádky výše a nebo se pojí právě s facebookem. Když vyberu nějaká, která s tímto nesouvisí, tak se bude jednat asi o to, že na internetu si každý pod rouškou anonymity vybíjí své komplexy na ostatních. Přeci jenom, když nikdo neví kdo jste, tak vám nikdo nic nemůže. To je skvělá příležitost udělat třeba někomu ze života peklo a začít ho nějak otravovat či podobně. Anonymita může být i dobrá, když se dobře využije, ale jestli je jí zneužito, tak je to potom špatné.

A jaký je váš názor na internet? Shledáváte ho špatným nebo dobrým. Užitečným nebo zbytečným? Máte ještě nějaká pozitiva či negativa spojená s internetem či snad připomínku k článku samotnému? Sdělte mi to v komentářích.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MaddyHarry | Web | 8. března 2014 v 18:16 | Reagovat

Bojím se toho aby to nerozpoutalo moc silnou diskuzi. :)

Byl bych radši bez internetu. Taky pamatuji na dny, kdy jsem běhal venku, po lese a nezajímal mě nějaký twitter, facebook atd.. Ale hold to je dnešní svět a patříto k tomu. Na druhou stranu, kdo chce běhat venku tak běhá venku ale asi sám protože všichni ostatní jsou na netu.

2 Leri Goodness | E-mail | Web | 8. března 2014 v 19:44 | Reagovat

Skvěle napsaný článek, naprosto souhlasím. Naše mozky jsou zkonstruované běžícím internetem přes půl dne a my vždy ztratíme pojem o čase, v horší případech, co se týče hraní her, o realitě. Jsme loutkami na hracím poli, se kterými cloumá elektronika a tahá za každičkou šňůru, za účelem dokopat nád k dalšímu brouzdání po sociálních sítích, např. Já osobně Facebook z hloubi duše nenávidím, mám ho jen proto, abych se popřípadě s nějakou osobou o něčem poradila nebo poprosila někoho o pomoc. Duckface, beer challenge a podobné úchylárny, co se za poslední roky staly fanatickou senzací, mě už dlouho lezou krkem. Jako by všichni byli ovce - oni vlastně jsou, bohužel. S nadšením se celý dav drží mainstreamu a určitého stereotypu. Nikdy jsem nešla s davem a proto mě ani nepřekvapilo, že mě plno lidí odsuzovalo....

Moc mě zaujal tvůj styl psaní, ráda bych Tě proto pozvala na moje stránky: humanlizards.blog.cz - bude pro mě ctí, pokud se dostavíš :))

3 Yakubi Teera | E-mail | Web | 9. března 2014 v 0:31 | Reagovat

První počítač (připojený k internetu) jsme doma měli až od mých 12 let. Do té doby jsme měli prošmejděné celé okolí :D

[2]: Popsala si to dokonale :)

4 Magdaléna | Web | 9. března 2014 v 17:53 | Reagovat

Občas o něčem podobném taky uvažuju. A vlastně bych to shrnula úplně stejně jako ty. K internetu jsem se, coby děcko na samotě, dostala někdy kolem 10. roku a od té doby jsem jím pohlcena stále. Facebook beru dost s mírou (Napadlo tě někdy, že ten kdo bloguje, tráví daleko méně času právě na FB?), ale rozhodně tvrdím, že mi v životě pomáhá... Taky jsou na internetu dostupnější informace a jak ty říkáš, i recepty :)
Na druhou staranu mi vadí, že ty internetové výsledky jsou jaksi imaginární - po několikahodinové práci za sebou nemám nic hmatatelného...

5 Yuu | 28. března 2014 v 17:25 | Reagovat

Já jsem dost často na počítači, ale to proto, že kromě internetu hraji dost her (trpím syndromem, že musím vyhrát, holt vada :D), jinak se ale zabývám html, css, css3 a podobně.

Bohužel jsem introvert, který má velký problém s komunikací. Navíc žiji ve velkoměstě, kde kdybych se snažila s někým na ulici, nebo i jen v obchoďáku skamarádit, budou mě mít za blázna, proto jsem radši doma a hraji hry, jelikož pro mě je realita trochu jako noční můra.

Jinak ano, všechno má svá negativa, ale radši budu na netu, než dělat fotešky, duckfacy, chodit chlastat, kouřit hulit (vím o čem mluvím, mí vrstevníci se nebaví o ničem jiném)

6 Kateřina | E-mail | 26. května 2015 v 12:53 | Reagovat

Úžasně napsaný článek a hluboké myšlenky. Sdílím Vaše názory. Je mi 21 let a když jsem jako malá rostla, internet se taky tepve rozvíjel, takže taky mám to srovnání před a po, to jak se děcka hrály venku spolu, místo aby sami seděli u počítače. Na dětství mám ty nejlepší vzpomínky a je mi líto dnešních dětí, že ony ty vzpomínky budou mít o hodně jiné, než jsme měli my...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.