Březen 2014

Co bych dělal s hromadou peněz?

31. března 2014 v 21:00 | Peter Cross |  Filozofování
Dobrá. Ať zvedne ruku ten, kdo někdy snil o tom, jaké by to bylo mít obrovské množství peněz, nestresovat se kvůli jejich nedostatku a moci si koupit vše, co by se vašemu oku zlíbilo. Já se rozhodně hlásím každým údem, kterým můžu. Už spousty nocí jsem přemýšlel nad tím, jak by bylo skvělé kdyby mi najednou do klína začaly padat miliony a já bych si mohl pořídit vše, po čem jsou vždy toužil. A ne jenom já. Co všechno bych mohl koupit mé rodině. Pomocí peněz bych pomohl mamce splnit její sen otevřít si obchod s potravinami. Její nemocný přítel by už nemusel pracovat a mohl by doma odpočívat. Děda s babičkou by mohli jet na cestu kolem světa a druhá babička by už nemusela chodit do práce, i přes to, že je v důchodu. Mohl bych si založit nadaci, charitu. Prostě si splnit nějaké ty své sny. Na tohle někdo můžete začít namítat, že peníze přeci nejsou všechno, že na světě jsou důležitější věci než peníze a že se za ně nedá pořídit vše. A to je věc, kterou bych dneska rád probral v tomto kratším článku.

To že člověk jí maso neznamená, že chce vidět zvíře.

15. března 2014 v 12:22 | Peter Cross |  Veganství
Nedávno dávali na Nově Cinemě sci-fi film Ostrov. Většinou se na televizi nedívám ale tentokrát jsem udělal výjimku, jelikož mě už z věčného civění do monitoru bolely oči a potřeboval jsem si od toho internetu taky trochu odpočinout a jelikož už bylo po něco po půl deváté a knížka by mě v tu chvíli asi uspala, tak jsem se rozhodl, že si pustím telku, ve které zrovna dávali film Ostrov. Jestli jste jej ještě neviděli, tak rozhodně doporučuju. Není to jen tak bezduchý film. Je to film s myšlenkou a předkládá nám otázku co dělá člověka člověkem. Taktéž v tomto filmu zazněla velmi zajímavá hláška, kterou jsem upravenou použil jako název článku: ,,To že člověk jí maso neznamená, že chce vidět krávu." Takhle zněla originální věta, aspoň teda v českém dabingu. Ten film jsem viděl už asi pětkrát, ale od té doby co jsem se rozhodl, že se začnu stravovat vegansky to bylo poprvé a já jsem na tuhle hlášku měl úplně jiný úhel pohledu a vnímal jsem ji naprosto jinak. Samozřejmě, že ta hláška souvisela i s dějem filmu, který se točí kolem klonování a ukazoval nám, jak by asi tak mohl vypadat ,,příjemný a hezký velkochov". Ale celý ten film jenom ukazuje, že ať se k lidem/ klonům/ zvířatům chováme za jejich života jakkoliv, jejich následná smrt je nehumánní. Stejně jako následné využívání jejich mrtvol k našemu dobru. A proto by jsem dneska chtěl sepsat článek o veganství obecně. Jestli jste masožravci, kteří tyhle ,,veganský kecy" nemají rádi, tak proboha hlavně nečtěte dál, i když takovým lidem bych tenhle článek doporučoval nejvíce. Jestli se aspoň trochu o tuhle stravu a celkově životní filozofii zajímáte a uvažujete nad změnou životního stylu, který vyžaduje co nejméně zvířecího utrpení, tak směle čtěte dál. Veganům a vegetariánům ale asi nic nového nepřinese. Možná jenom oprášení důvodů, proč se pro takovou změnu rozhodli. A opakování je matkou moudrosti.

Homosexuálové, homosexuálky a homosexuálčata.

9. března 2014 v 17:23 | Peter Cross |  Filozofování
Hned na začátek vás radši předem upozorňuji, že předtím než se pustíte do čtení tohoto článku, tak by jste neměli čekat, že se tu chystám bouřlivě obhajovat práva homosexuálů. Nebudu tu mávat barevnýma vlaječkama a tvrdit, že je to vše naprosto přirozené a že to tak matka příroda chtěla a proto tomu tak je. To skutečně ne. Možná mě tedy označíte za homofoba. Jen hurá do toho. Sám moc dobře vím, že homofob nejsem a tohle slovo se navíc dnes používá v tak špatném spojení, že většina lidí ani pořádně neví co říkaj nebo píšou. Sice podporuju LGBT komunitu se vším všudy ale není od věci zamyslet se nad tím, nad čím většina lidí asi moc nepřemýšlí a jen tak nad tím mávne rukou. Takže jestli čekáte článek, kde se obuju do homofobů a odpůrců homosexuality, tak jste na omylu. Dneska bych totiž rád rozpitval homosexualitu a její odvětví. Rád bych se zaměřil na to co ta homosexualita vůbec je, jestli je přirozená, homofobii a opěvované Gay prides.

Co že to vlastně ta homosexualita vůbec je? Téměř všichni odpoví, že se jedna o jednu ze sexuálních orientací, při které člověka přitahují lidé stejného pohlaví. Proti tomu nic nenamítám, ale když se podíváme trochu víc do hloubky a pokusíme se nad tím zamyslet, tak co je vlastně ta homosexualita? Je to nemoc? Duševní porucha? Vrozená vada? Nejvíce se asi přikláním k poslední možnosti, protože první dvě jsou v jisté míře léčitelné. Nemoc můžeme vyléčit léky a přes duševní poruchu, jako třeba anorexii nebo alkoholismus se může člověk dostat. Spousta duševních poruch je ale také neléčitelných a homosexualita by sem také mohla zapadat. Ale nevím, nejsem psychiatr. Spousta z nás určitě ale ví o tom, že v minulosti se lidé pokoušeli homosexualitu léčit, ale nikdy se jim to nepodařilo. Maximálně co dokázaly bylo homosexualitu potlačit ale ne vymýtit. Je to věc, se kterou se člověk rodí. Je to jako by jste se pokusily vychovat dítě bez emocí. Pokud už se bez těch emocí nenarodí, tak je prostě odstranit nedokáže. Možná je hluboce potlačíte, ale nikdy je nevymítíte a někde tam hluboko stále přebývají. Stejně jako homosexualitu. Proto se dle mého jedná už o vrozenou vadu.

Je opravdu internet tak špatný?

6. března 2014 v 21:35 | Peter Cross |  Filozofování
Starší generace na něj nadává a mladí jej považují za téměř své božstvo, bez kterého si už nedokážou své životy představit. Řeč je právě o věci, díky které zrovna můžete číst tyto řádky. Internetu. Když už tedy tenhle článek čtete tak určitě aspoň trochu víte co to ten internet je, k čemu slouží, jak tak nějak funguje a že je to vlastně taková velká globální síť, která nás všechny spojuje. Neříká se nám první globální civilizace jen tak pro nic za nic. Určitě si všichni uvědomujeme jaká má internet pozitiva a jaká negativa, která můžou pro někoho být i hlavním faktorem proč internet vůbec nevyužívat. V následujících řádcích by jsem se teda rád zaměřil na vztah internet x stará generace x mladá generace, ty největší výhody a pozitiva a na druhou stranu i ta největší negativa.

Jedním z hlavních důvodů proč dnešní lidé ,,pořád sedí u počítačů" je určitě internet. Spousta z nás jistě zná ten hrozný pocit, když internet vypadne a vy nemáte co jiného na práci a tak se tak nudíte, přemýšlíte co by jste mohli dělat a doufáte, že internet zase brzy naběhne. Neříkám, že všichni z nás jsou takoví, ale většina už určitě tohle někdy zažila. Já nejsem vyjímkou. Ale dneska tu rozhodně nechci uvažovat nad tím proč pořád sedíme u počítačů, chci hlavně rozpitvat problematiku internetu. Mladí lidé tedy většinou internet využívají za účelem zábavy, někdy možná i práce. Většinou ale ta zábavná část převládá a vy přijdete domů natěšení, že konečně budete moci shlédnout nový díl seriálu, čeknout facebook a zjistit, kdo je s kým ve vztahu nebo projet své oblíbené blogy. Zato starší a staří lidé internet k životu vůbec nepotřebují, pokud jej tedy nevyžaduje jejich práce. Dětství totiž strávili tím, že se bavili s reálnými kamarády venku a ne s někým, kdo možná není vůbec tím za koho se vydává, a navíc přes klávesnici a monitor.